tak a je to tu - konečně vám přináším úplně poslední část The chosen - Epilog.
Upřímně,
podle mých plánů to tu mělo být kolem pátečního večera, ale... za prvé
jsem měla tolik práce s doháněním vašich článků, že jsem překecala mamku
a přespávám v obýváku, kde je net a spát chodím (ale to z více důvodů)
mezi druhou a třetí ranní. :D
Za druhé - nesnáším léto. Jop,
je to fakt jeden z důvodů, proč jsem nepřidala epilog. Jelikož jakmile
vidím všude kolem to slunce, je to hrozný vedro a tak dál, přestane mi
to myslet a přestanu se chtít hejbat. Upřímně, nejradši bych se zavřela
přes den do sklepa a vesele tam psala :D
Za třetí - moje
vypomalenost. Ta je způsobena jak létem, tak ještě součtem faktu, že si
přes den pouštím hudbu z OLLA, která mě uklidňuje až do stavu naprosté
nečinnosti.
Poslední faktor, který se na všem podílí, je moje
na-hovno-letní-nálada, což by se dalo popsat jednoduše tak, že když mi
cokoli nesedne, jsem ještě rozčilenější, než obvykle... (Rodina mě za to
miluje).
Jo a vlastně ještě - když už jsem to sem téměř
dávala (v Sobotu odpoledne), mamka mě vytáhla po sedmi letech na brusle,
kde jsem se málem zabila.
Takže to by k zamaskování toho, jak je Epilog krátkej mělo stačit... (je kratší, než všechny ty kecy nad tím... myslim) :D
Původní
verze epilogu byla víc okopírovaná z filmu a mě to štvalo, tak jsem to v
Sobotu odpolko napsala na novo (teda... dopsala jsem to až teď). Ale je
to filmu podobný... v těch závažnejch věcech :D
Enjoy!
Kolem
stále dozníval zvuk výbuchu a my letěli vzduchem. Já, Loki, i Thor. Ta
obří exploze nás odhodila jak hadrové panenky a asi nikdo z nás nečekal,
že přežijeme. Ale přesto jsme přežili.
Rozplácla
jsem se o duhový most, což mi vyrazilo dech. Možná jsem i na
milisekundu ztratila vědomí, i když je pravděpodobné, že jsem zase jen
měla jednu z těch chvilek, kdy nevnímám, ať je situace sebevážnější. A
že tahle vážná byla.
Každopádně,
jakmile jsem byla plně při smyslech, rozhlédla jsem se. Pokud bych měla
alespoň trochu dechu, nejspíš bych se hystericky rozesmála. Asi mi hrabe, pomyslela jsem si, protože tu nic k smíchu nebylo, Kam se poděla moje vážnost z posledních dní?
Ležela
jsem na břiše, jako by mě někdo rozšlápnul, paže mi vysely přes okraj
mostu a já pevně svírala Lokiho ruce. Vedle mě stál Odin, tvář kamennou
jako vždy, a držel za kotník Thora, který tam plandal hlavou dolů, z
čehož mu začínal rudnout obličej. Že by mě pobavilo tohle?
Hluboko
ponořená do v tu chvíli nedůležitých a nesmyslných myšlenek jsem si
najednou uvědomila, že se něco děje. Loki říkal cosi svému nevlastnímu
otci, jehož odpovědí bylo pouhé a stručné "Ne".
A
v ten okamžik mi došlo, co se nevyhnutelně stane. Bylo mi v podstatě
jedno, jestli spadneme nebo ne, protože trávit čas v asgardském žaláři
se mi taky moc nechtělo. Ale byla jsem pevně rozhodnutá být s Lokim.
Nechtěla jsem totiž zůstat sama… znovu.
A tak, ve chvíli, kdy se Loki pustil, jsem se jedním rychlým pohybem vrhla za ním.
THE END
...well, not really...
××××××××××××
Oukej,
doufám, že jde z tý mojí... 'podtitulkovky' pochopit, že na to bude
pokračování. Ale ne teď. Jak jsem jednou psala, Ginia-Hel mi začala lízt
na nervy a já se s ní pořád ještě znova-skámošuju (Víte, že mě na ní
nejvíc štve asi to, že jsem jí propůjčila svůj vzhled?) :D
A co tu bude dál?
Do
konce prázdnin to asi budete muset přežít o jednorázovkách. Za prvé -
tenhle týden je jediný, co mám volno v Praze (a ani jsem ho mít neměla -
díky bohu, že si na mě taťka ani nenajde čas :D) a za druhé - mám toho
rozepsanýho tolik, že to budu muset dát do konce prázdnin do kupy a pak
se rozhodnout, co přidávat nejdřív.
V přípravě mám jednu originální věc, několik Loki/OC, jedno Tom/OC a jeden pokus o FrostIron... takže uvidíme :D
Vaše Veri
Žádné komentáře:
Okomentovat