20. července 2014

The Chosen | Epilog

Ahoj,
tak a je to tu - konečně vám přináším úplně poslední část The chosen - Epilog.
Upřímně, podle mých plánů to tu mělo být kolem pátečního večera, ale... za prvé jsem měla tolik práce s doháněním vašich článků, že jsem překecala mamku a přespávám v obýváku, kde je net a spát chodím (ale to z více důvodů) mezi druhou a třetí ranní. :D
Za druhé - nesnáším léto. Jop, je to fakt jeden z důvodů, proč jsem nepřidala epilog. Jelikož jakmile vidím všude kolem to slunce, je to hrozný vedro a tak dál, přestane mi to myslet a přestanu se chtít hejbat. Upřímně, nejradši bych se zavřela přes den do sklepa a vesele tam psala :D
Za třetí - moje vypomalenost. Ta je způsobena jak létem, tak ještě součtem faktu, že si přes den pouštím hudbu z OLLA, která mě uklidňuje až do stavu naprosté nečinnosti.
Poslední faktor, který se na všem podílí, je moje na-hovno-letní-nálada, což by se dalo popsat jednoduše tak, že když mi cokoli nesedne, jsem ještě rozčilenější, než obvykle... (Rodina mě za to miluje).
Jo a vlastně ještě - když už jsem to sem téměř dávala (v Sobotu odpoledne), mamka mě vytáhla po sedmi letech na brusle, kde jsem se málem zabila.

Takže to by k zamaskování toho, jak je Epilog krátkej mělo stačit... (je kratší, než všechny ty kecy nad tím... myslim) :D

Původní verze epilogu byla víc okopírovaná z filmu a mě to štvalo, tak jsem to v Sobotu odpolko napsala na novo (teda... dopsala jsem to až teď). Ale je to filmu podobný... v těch závažnejch věcech :D
Enjoy!

××××××××××××

Kolem stále dozníval zvuk výbuchu a my letěli vzduchem. Já, Loki, i Thor. Ta obří exploze nás odhodila jak hadrové panenky a asi nikdo z nás nečekal, že přežijeme. Ale přesto jsme přežili.

Rozplácla jsem se o duhový most, což mi vyrazilo dech. Možná jsem i na milisekundu ztratila vědomí, i když je pravděpodobné, že jsem zase jen měla jednu z těch chvilek, kdy nevnímám, ať je situace sebevážnější. A že tahle vážná byla.

Každopádně, jakmile jsem byla plně při smyslech, rozhlédla jsem se. Pokud bych měla alespoň trochu dechu, nejspíš bych se hystericky rozesmála. Asi mi hrabe, pomyslela jsem si, protože tu nic k smíchu nebylo, Kam se poděla moje vážnost z posledních dní?

Ležela jsem na břiše, jako by mě někdo rozšlápnul, paže mi vysely přes okraj mostu a já pevně svírala Lokiho ruce. Vedle mě stál Odin, tvář kamennou jako vždy, a držel za kotník Thora, který tam plandal hlavou dolů, z čehož mu začínal rudnout obličej. Že by mě pobavilo tohle?
Hluboko ponořená do v tu chvíli nedůležitých a nesmyslných myšlenek jsem si najednou uvědomila, že se něco děje. Loki říkal cosi svému nevlastnímu otci, jehož odpovědí bylo pouhé a stručné "Ne".

A v ten okamžik mi došlo, co se nevyhnutelně stane. Bylo mi v podstatě jedno, jestli spadneme nebo ne, protože trávit čas v asgardském žaláři se mi taky moc nechtělo. Ale byla jsem pevně rozhodnutá být s Lokim. Nechtěla jsem totiž zůstat sama… znovu.

A tak, ve chvíli, kdy se Loki pustil, jsem se jedním rychlým pohybem vrhla za ním.
 
THE END



...well, not really...

××××××××××××

Oukej, doufám, že jde z tý mojí... 'podtitulkovky' pochopit, že na to bude pokračování. Ale ne teď. Jak jsem jednou psala, Ginia-Hel mi začala lízt na nervy a já se s ní pořád ještě znova-skámošuju (Víte, že mě na ní nejvíc štve asi to, že jsem jí propůjčila svůj vzhled?) :D

A co tu bude dál?
Do konce prázdnin to asi budete muset přežít o jednorázovkách. Za prvé - tenhle týden je jediný, co mám volno v Praze (a ani jsem ho mít neměla - díky bohu, že si na mě taťka ani nenajde čas :D) a za druhé - mám toho rozepsanýho tolik, že to budu muset dát do konce prázdnin do kupy a pak se rozhodnout, co přidávat nejdřív.
V přípravě mám jednu originální věc, několik Loki/OC, jedno Tom/OC a jeden pokus o FrostIron... takže uvidíme :D

Vaše Veri

Žádné komentáře:

Okomentovat