vítám vás u (tentokrát přednastavené) kapitolky :D
Je to vlastně předposlední kapitola, když počítám Epilog.
Stejně jako moje dovolená - předposlední den, když počítám ten odjezdový... :D
Je tu to samé, jako minule - trochu poupravený film...
Jo a neptejte se, jak mohla Ginia stát v rohu kruhové kopule... je prostě čarovná :D
Enjoy!
Dojeli jsme na koních až k Bifrostu. Tam Loki pomocí asgardského žezla aktivoval paprsek, který měl zničit Jotunheim.
Efekt to mělo vskutku velkolepý - stěny začaly jakoby omrzat a všude to zářilo.
U vchodu do kupole se zastavil Thor, přesně jak jsme očekávali. Chvíli na nás jen zmateně koukal, lépe řečeno tupě zíral.
"Už s tím nic neuděláš. Bifrost bude stále silnější, až zničí Jotunheim úplně." pronesl Loki jeho směrem.
Blonďák
stojící ve vchodu se najednou odhodlal k akci. K předvídatelné akci.
Rozběhl se dovnitř a rozmáchl se kladivem. Loki ho však pomocí žezla
jednou ranou odrazil.
Já
mezitím stála nenápadně uklizená v rohu, jak můj drahý řekl. Měla jsem
pocit, že přes otevřený průchod slyším, jak se zmrzlý svět na druhé
straně bortí a tamní obyvatelé křičí. Cítila jsem i, že umírají.
Z pohroužení do těchto vjemů mě vytrhla až Thorův hlas: "Proč to děláte?"
"Ne
my, já." začal mě Loki zase krýt, "Otci tím dokážu, kdo z nás dvou je
ten lepší. Až procitne, bude vědět, kdo ho zachránil, stejně jako kdo
vymýtil ty nestvůrné Jotuny. A pak se stanu následníkem já!"
"Jenže nemůžeš zničit jeden ze světů!" namítl rozčileně Thor.
"A
proč ne?" opáčil Loki a na tváři se mu objevil úsměv. Ne ten upřímný
úsměv, který dříve občas použil a teď se tak koukal jen na mě; ale
šílený, jaký od té doby užíval stále častěji. "Jaktože ti na těch
Ledových obrech z ničehonic tak záleží? Dříve bys na ně vytáhl jen s
holýma rukama."
"Změnil jsem se."
"To i já." vyštěkl Loki a udeřil Thora do tváře, "Pojď bojovat." pokračoval a zopakoval předchozí úder.
To blonďatého prince odhodilo na podlahu.
"Nikdy mi nešlo o trůn." zahřměl mezitím Loki, "Pouze jsem se ti odjakživa chtěl vyrovnat."
Thor se zatím zvedl z podlahy a zakřičel: "Nebudu s tebou bojovat, bratře!"
"Já nejsem tvůj bratr! Ani jsem nikdy nebyl."
"Loki, zešílel jsi."
"Zešílel? To si myslíš? Vážně? Co se ti na té Zemi jen stalo, že jsi tak... změkl? Přeci ses nezamiloval..."
Tázaný místo odpovědi mlčel a stále udiveně kmital pohledem mezi mnou a mým manželem.
"Ha, takže ano! V tom případě jí, až to tu ukončíme, budu muset taky poctít návštěvou..."
To
už Thor nevydržel a s křikem se vrhl proti Lokimu. V zápětí už se
váleli po podlaze a bojovali. V jednu chvíli Thor Lokiho smetl a
odvalili se na most.
Z mého místa jsem viděla, co blonďák vidět nemohl - jak se skutečný Loki odklidil do relativního bezpečí, zatímco viset dolů zůstala jsen iluze.
Pak
už ale moje pozice neskýtala moc dobrý výhled na další dění. Opatrně
jsem přešla blíž, abych viděla, jak se iluze rozplinula a na mostě se
objevilo několik nových. V tu chvíli jsem se bavila stejně dobře, jako
Loki.
Jen o malý moment později nás to oba přešlo.
Za řevu něčeho ve smyslu: "Dost!" napřáhl Thor ruku s Mjölnirem, Lokiho odhodil a kladivem zatížil.
Já stále jen přihlížela, tak jako tak netušíc, jak pomoct a navíc držící se pokynů svého muže.
Pak se blonďák začal blížit ke stále sílícímu Bifrostu.
Loki po něm vyštěkl pár jedovatých poznámek a gestem mě k sobě přivolal.
Chytl mě za ruku a zeptal se: "Pořád jsi v tom se mnou?"
"Vždycky
budu." odpověděla jsem s úsměvem. Přišlo mi sice neopatrné řešit takové
věci uprostřed boje, ale v tu chvíli už nešlo moc jiného dělat. Jen
dořešit formality.
Najednou kladivo odletělo a Thor několika mocnými ranami ničil Bifrost.
Já s Lokim jsme mu v tom běželi zabránit, ale nestihli jsme to.
Překazil nám to obří výbuch.
Žádné komentáře:
Okomentovat