To jsem zvědavá

Ahoj,
tak jsem se konečně dokopala sem něco dát. Pár dní mě totiž hodně bolela hlava a přešlo to, až když se mi za deště splašil kůň a my byly někde v louce. :D
Přidávám z mobilu, sorry za formátování...

Berte ohled na to, že netuším, co tohle vlastně je. Psala jsem to ve Španělsku a pod vlivem Sangrie (takovej španělskej chlast) :D
Enjoy!

××××××××××××

"Když si myslíš, že je to tak snadný tak si to zkus sám!" popichovala jsem Lokiho, který se nepřestával smát mému pádu z vysokých podpatků, "Nebo ještě líp - vsadíme se. Ten, kdo prohraje, se bude muset oblíct do něčeho jakkoli šílenýho, co ten druhý vymyslí a chodit tak celý den."
"Dobře! Jak si přeješ..." přistoupil na můj návrh, když ho smích přešel natolik, aby promluvil.
Hodila jsem po něm oběma botama, které mi předtím vyčaroval a vnutil. Bohužel je chytil, takže skryté poslání toho hodu - praštit ho - nebylo naplněno. Jenže já tušila, že následující představení mi dostatečně vynahradí.
Měla jsem pravdu.

Elegantně se obul do bot, které mu mohly být tak o pět velikostí menší a já se rozesmála už v tu chvíli. Pohled na Lokiho na deseticentimetrových jehlových podpadcích byl více než úžasný.
S jeho prvními kroky se můj smích jen prohluboval.

Neudělal ani krok a už ležel na podlaze. Jenže on se nehodlal vzdát.
Na třetí pokus se mu podařilo vyškrábat se na nohy a udělat dva vratké krůčky, aby v zápětí znovu ležel na podlaze.

Já se tou dobou svíjela smíchy, sedíc na posteli. Oči jsem měla plné slz a chvílemi zapomněla dýchat. Pokud tohle přežiju a neuchechtám se tu, bude to stejný zázrak, jako jestli si Loki nevymkne ani jeden kotník.

Už se o chůzi na těch podpatcích pokoušel snad po dvacáté. Stále se setkával jen s neůspěchem. Zdálo se, že na obuv bude dokonce on i s jeho magií krátký.
Ozvalo se křupnutí následované pár nadávkami. Tak a má po kotníku, bude to minimálně výron, říkala jsem si, možná trochu škodolibě.

"Myslím, že to musím vzdát." povzdechl si nakonec a mnul si kotník, "Je to pěkně zákeřná věc... už nikdy po tobě nebudu chtít, abys něco takového nosila."
"Cha! Vidíš! Ale zapomněl jsi zmínit, že se tu zítra budeš procházet v růžový noční košili." podotkla jsem s úšklebkem.